Jsem ročník 1990 a vyrůstal jsem na kazetách. Kdo to zná, ví, že bez tužky to tehdy nešlo. Když se páska zamotala, přetočila se ručně. Poslouchali jsme na kazeťáku doma nebo v autě. Až později přišly CDčka a MP3 přehrávače. Dětství mi připomíná nejen ten zvuk, ale i ta trpělivost, než se spustila oblíbená písnička. Vyrůstal jsem i u české tety, která měla magnetofon a pouštěla mi desky – třeba Maxipsa Fíka. Toho se mi jednou podařilo „omylem DJ-ovat“, takže Fík už nedojel. Ale ta vzpomínka zůstala, stejně jako láska ke starým médiím, která mají kouzlo, co dnešní digitál nemá.
Mình sinh năm 1990 và lớn lên cùng thời băng cassette. Ai từng trải qua sẽ biết – hồi đó mà không có cây bút chì thì đúng là bất tiện. Băng bị rối thì phải tua lại bằng tay. Hồi nhỏ mình nghe nhạc qua máy cassette ở nhà hoặc trên ô tô, mãi sau này mới có đĩa CD rồi máy nghe nhạc MP3. Tuổi thơ với mình không chỉ là âm thanh, mà còn là cái cảm giác kiên nhẫn chờ bài hát yêu thích chạy lên. Hồi nhỏ mình hay được một cô người Séc trông giúp. Cô có máy phát băng từ và hay mở đĩa cho mình nghe – ví dụ như truyện Maxipes Fík. Có lần mình xoay đĩa như DJ vì tò mò, thành ra Fík không kịp kể hết chuyện. Nhưng kỷ niệm đó thì vẫn còn nguyên, cũng như tình yêu của mình dành cho những phương tiện cũ kỹ, mang một nét duyên mà thời kỹ thuật số ngày nay khó mà có được.
I was born in 1990 and grew up with cassette tapes. Anyone who remembers them knows you couldn’t work them without a pencil. When the tape got tangled, you had to rewind it by hand. We listened to tapes at home or in the car. CDs and MP3 players came later. What reminds me of my childhood is not just the sound, but also the patience it took to wait for your favorite song to start. I also spent part of my childhood with my Czech aunt, who had a tape recorder and played vinyl records for me, like Maxipes Fík. One time I “accidentally DJ’d” it, so Fík never made it to the end. But that memory stayed with me, just like my love for old media, which has a charm that today’s digital world doesn’t.