Rodiče mi nedali vietnamské jméno, protože se báli, že by mě ve škole šikanovali. Paradoxně mě pak šikanovali právě proto, že jsem vietnamské jméno neměl. Dnes už se tomu jen směju. Podnikám v gastronomii, dělám catering. Na fotce držím wok – pro mě je to symbol asijské kuchyně, něco jako základní pomůcka, bez které si ji nedokážu představit. Wok je víc než jen pánev. Je to spojení s kořeny, které jsem si musel najít po svém.
Bố mẹ không đặt cho mình một cái tên Việt Nam, vì lo sợ mình sẽ bị bắt nạt ở trường. Trớ trêu thay, chính vì không có tên Việt mà mình lại bị trêu chọc. Giờ nghĩ lại thì mình chỉ biết cười. Hiện tại mình kinh doanh trong lĩnh vực ẩm thực, chuyên làm dịch vụ tiệc. Trong ảnh mình cầm một chiếc chảo wok – với mình, đó là biểu tượng của ẩm thực châu Á, một dụng cụ cơ bản không thể thiếu. Nhưng wok không chỉ là một cái chảo. Nó còn là sự kết nối với cội nguồn, một điều mà mình đã phải tự đi tìm theo cách của riêng mình.
My parents didn’t give me a Vietnamese name because they were afraid I’d be bullied at school. Ironically, I ended up being bullied for not having one. These days, I can laugh about it.
I work in gastronomy and run a catering business. In the photo, I’m holding a wok – to me, it’s the ultimate symbol of Asian cuisine, an essential tool I can’t imagine cooking without.
But a wok is more than just a pan. It’s a connection to my roots – something I had to find in my own way.